A2-Scrambler v porovnání - Triumph vs Royal Enfield vs TVS

První motocyklový závod se pravděpodobně konal, jakmile byl dokončen druhý motocykl. Tehdy, v počátcích motorizovaných dvoukolových vozidel, neexistovaly specializované závodní motocykly a závodní dráhy, ale pouze jednoduché motocykly a základní, často nezpevněné cesty. Ve 20. letech 20. století se gentlemani účastnili divokých závodů přes polní cesty a drsné silnice Anglie. Bez pevně stanovené trasy šlo jen o to, kdo se rychleji dostane z bodu A do bodu B. Jeden rozhlasový moderátor nazval jednu z těchto chaotických soutěží "Scramble" a tak se Scramblery, původně vlastně modifikované silniční stroje, staly možná prvním motocyklovým segmentem. A existují dodnes, ve velkém i malém, drahém i levném provedení. Ale kolik z toho starého dobrodružného ducha zůstalo v moderních Scramblerech? Tři dny přes friulské alpské průsmyky nám ukážou, z jakého dřeva jsou naši noví a levní Scramblery vyřezáni.

Trio, které se vydává na jih Rakouska, sdílí společný původ, ale je přesto docela odlišné. Triumph Scrambler 400 X je pravděpodobně většině známý pojem. Malé objemové třídy britské motocyklové značky se však nevyrábějí doma v Hinkley, ale u Bajaj v indickém Pune. Se 40 koňmi je nejen nejsilnějším strojem v tomto triu, ale s cenovkou téměř 7 000 € také nejdražším. Scram 411 pochází od indického lídra na trhu dvoukolových vozidel, Royal Enfield z Chennai, a staví na 411-kubíkovém jednoválci ze staré Himalayan. S 24 koňmi nemůže Triumphu konkurovat, navíc váží s plnou nádrží 193,5 kg, což je zdaleka nejvíce. Zato Scram stojí jen něco málo přes 5 000 € a nabízí vážně působivé zdvihy odpružení 190 a 180 mm. Třetím exotem v kolekci je Ronin od výrobce TVS z Myhore v Indii. S jejími 17palcovými pneumatikami je diskutabilní, zda ji vůbec lze považovat za Scrambler, ale s továrními poměrně hrubými pneumatikami, ochrannou deskou motoru, ochrannými rámy a mohutnými 20 koňmi z 225-kubíkového jednoválce se přesto tlačí do dobrodružství, takže jsme ji vzali jako třetí levnou a indickou A2-motorku. A levná je ještě slabé slovo, protože s cenou pouhých 3 800 € je TVS Ronin výhodnou koupí na naší cestě.

Naše cesta začíná v Korutanech na průsmyku Nassfeldpass. Tento průsmyk na hranici s Itálií se svými krásnými, oblými zatáčkami a místy poměrně vysokým stoupáním nám hned ukazuje, jak dobře se malé motory našich A2-Scramblerů hodí pro nadcházející alpské silnice. Jako výkonem rozmazlený Evropan rychle zpochybňujete praktičnost 20 koní TVS Ronin a 24 koní Royal Enfield Scram 411. Ale naše první kilometry hned ukazují, že sice nevyhrají žádné závody ve zrychlení, přesto ale mohou nabídnout radost z jízdy. Triumph dokáže v zatáčkách do kopce ještě zrychlit, zatímco na Scram a Ronin to jde spíše pohodově. Royal Enfield přitom nasazuje tradičnější, brblající charakter jednoválce. Má s 32 Nm jen o něco málo méně točivého momentu než objemnější Triumph s 37,5 Nm, který na Scram ale přichází už o 2.250 otáček dříve při 4.250 ot./min. Díky tomu Royal Enfield také netáhne do kopce o mnoho pomaleji. Na TVS Ronin je pak potřeba s jejími 19,93 Nm točivého momentu trpělivost nebo radost z klidnější jízdy. Dobrou kulturu chodu, přístupné dávkování a klidné výkonové křivky nabízejí všechny tři motory. Že TVS při stejné rychlosti musí nejvíce makat, poznáte na lehkých, vysokofrekvenčních vibracích, ale ne v rušivé míře. Ale, co se týče rychlosti, kolik toho zvládnou A2-Scramblery? Po průsmyku Nassfeldpass pokračujeme dál na západ a přitom se občas dostaneme i na rovnější silnice. Zatímco Triumph se pohodlně dostane až k dálničním rychlostem a ještě dál, Scram 411 při cca 110 km/h znatelně ztrácí dech, zvládne maximálně kolem 125 km/h. TVS Ronin musí už při 90-95 km/h vydat téměř vše. S trochou větru v zádech a hodně setrvačnosti se dá ještě pokořit hranice 100 km/h.

Italská strana průsmyku Nassfeld je už mnohem užší a klikatější než rakouská severní rampa, a to je teprve začátek. Naším cílem dne je MoHo Motorradhotel Bellavista v Ravascletto, a proto se musíme držet na západ. Místo nudného objezdu přes Tolmezzo volíme extrémně úzký a klikatý průsmyk Lanzenpass, který v širokém oblouku spojuje Pontebba s Paularo. Zde je vyžadována obratnost našich A2-scramblerů. Jednoproudá, místy velmi opotřebovaná silnice se vine mezi pastvinami a hustým lesem podél skalních stěn a vyžaduje čistou jízdní stopu, aby se dalo dobře projet. Scram 411 a Scrambler 400 X potřebují díky přednímu kolu 100/90-19 trochu více vstupu přes řídítka, aby mohly agilně řezat zatáčky. Triumph přitom projíždí ještě o něco rychleji a přesněji oblouky, zatímco Scram sleduje jízdní stopu trochu pomaleji. Hlavním důvodem jsou rozdíly ve zdvihu odpružení. Scrambler 400 X je s 150 mm lépe přizpůsoben pro silnici a zůstává stabilnější při nerovnostech v náklonu, zatímco úseky se špatným asfaltem jsou na Royal Enfield díky zdvihu 190 a 180 mm pohodlnější. O zdvihu odpružení Ronin nejsou od TVS žádné údaje, ale jistě jsou rezervy podvozku nejkratší. Přesto nejmenší motocykl indických A2-scramblerů překvapivě dobře funguje.

Její jízdní pozice se na rozdíl od ostatních dvou soupeřek odklání od typické vzpřímené polohy Naked Bike směrem k sedací pozici Cruiser. Stupačky jsou umístěny velmi vpředu, řídítka se táhnou poměrně daleko směrem k jezdci, což udržuje úhel kolene téměř pravý a tělesnou polohu uvolněnou. V této poloze řídíte Ronin s překvapivou agilitou skrze zatáčky. Ochotně padá do náklonu a stabilně sleduje jízdní linii. Pro její cenový bod je nepřestavitelné odpružení překvapivě dobře nastavené. Není přehnaně měkké, nabízí stabilitu v náklonu a zároveň přijatelný komfort při tvrdších nárazech. Schopnost maximálního úhlu náklonu motocyklu TVS je poměrně omezená, ale s Roninem se stejně nemusíte spěchat. Místo toho se na ní klidně a bez námahy proplétáte zatáčkami a máte ještě kapacitu pro vychutnání krajiny. Všechny tři A2-Scramblery vedou k širokým úsměvům pod helmou, které jsou vidět i po našem příjezdu do MoHo Bellavista. Zde si užíváme skvělý, na motorkáře zaměřený servis a získáváme několik tipů na trasy v okolí. Další den má být totiž dobrodružný.

Panoramica delle Vette, Passo della Forcella a další - Ve Furlansku je stále mnoho horských silnic, kde je legální jezdit po nezpevněném povrchu. Přímo v Ravascletto, téměř na prahu našeho hotelu, začíná dobrodružství a po několika stovkách výškových metrů už se práší pod našimi A2 scramblery. Během dne projíždíme různými povrchy, od jemného štěrku, přes vyplavené až po bahnité nebo strmé. Royal Enfield Scram ukazuje na volném terénu svou úzkou příbuznost s 411 Himalayan a díky dlouhým zdvihům odpružení a ergonomii vhodné i pro jízdu ve stoje bez problémů přejíždí přes kameny a kořeny. Triumph drsněji přejíždí nerovnosti a vyžaduje více rozvahy při volbě stopy, aby nevybočil z trasy, ale Scrambler 400 X jako jediný z tohoto tria nabízí dostatek výkonu, aby umožnil malé drifty a další hrátky s trakcí. Na Scram je k tomu potřeba velmi odvážná ruka na plynu a Ronin je téměř nemožné přimět k vybočení.

Ronin je v terénu ale stejně samostatnou kapitolou, především kvůli ergonomii. Daleko vpředu umístěné stupačky dělají jízdu ve stoje de facto nemožnou. Zpočátku jsem měl tendenci jí upřít terénní schopnosti a prohlásit ji za čistý Cruiser-Naked-Bike. Pak jsem si ale vzpomněl na svůj čas v indickém Himálaji a na to, jak tam místní na přesně takových motocyklech jako Ronin zvládají i ty nejdivočejší cesty. Je tedy potřeba jen jiný přístup. A hle, místo výkonu ve stoje to jde dál klidně a to vůbec ne špatně. Díky nízké hmotnosti pouhých 162,5 kg s plnou 14litrovou nádrží a nízké výšce sedla 795 mm nepůsobí žádný úsek hrozivě, žádná překážka děsivě. Stačí pokračovat s konstantním plynem a pro Ronin není prakticky žádná překážka. Přitom je potřeba méně techniky a aktivního jízdního stylu než při jízdě ve stoje, což může být také masivní zábava. Zůstává více času na vychutnání okolí a zpomaleného charakteru indického Cruiser-Scrambleru pod vámi. Po mnoha hodinách hraní v písku a štěrku se vracíme k Lanzenpassu a jedeme blízko jeho nejsevernějšího bodu nezpevněnou cestou zpět do Rakouska, kde strávíme noc na Straniger Alm. Částečně hrubé terénní úseky nevyžadovaly jen nás jezdce, ale i materiál. Na konci na Triumphu svítí varovná kontrolka na displeji a Scram 411 má občas problémy se startem. Zajímavé je, že právě nejméně vhodná a zdaleka nejlevnější TVS Ronin zvládne cestu, jako by se nic nestalo.

Cesta zpět vede po štěrkové cestě dolů do údolí Gailtal a poté na východ zpět směrem k průsmyku Nassfeldpass. Na široké státní silnici si můžeme udělat obrázek o pragmatických kvalitách tří A2-scramblerů. Všechny jsou úsporné, i když zde existují větší rozdíly. Spotřeba Triumph Scrambler 400 X je přibližně 3,5 l/100 km, což je poměrně nízké, ale s malou nádrží o objemu 13 litrů se dostane poměrně daleko. Royal Enfield Scram 411 spotřebovává přibližně 3,2 l/100 km, což je o něco méně, a s nádrží o objemu 15 litrů dojede dále. Malá Ronin je těsně vítězem v testu dojezdu. Její spotřeba je i přes velký podíl jízdy na plný plyn jen něco málo přes 3 l/100 km, což s nádrží o objemu 14 litrů umožňuje až 450 km a o něco více bez zastávky na tankování. Další praktické vlastnosti tří scramblerů jsou nízké náklady na pojištění a servis. Servisní intervaly se však výrazně liší. Triumph musí na kontrolu pouze jednou ročně nebo každých 16 000 km, zatímco Royal Enfield Scram 411 každých 5 000 km a TVS Ronin každých 6 000 km.

Naše třídenní dobrodružství s A2 scramblery nám opět ukázalo, jak málo je potřeba pro radost z jízdy. Navzdory jejich rozdílnostem dokázaly všechny tři motocykly v určitých oblastech zazářit a nikdy nebyl spor o to, kdo na kterém motocyklu pojede dál. Zároveň však tři scramblery oslovují různé cílové skupiny. Triumph Scrambler 400 X je určen těm, kteří se nespokojí s pomalou jízdou, kladou důraz na kvalitní zpracování a jsou ochotni si za to připlatit. Britka nabízí rozhodně nejuniverzálnější balíček z této trojice. Royal Enfield vyžaduje díky svému nižšímu výkonu na asfaltu trochu více trpělivosti, ale v terénu může být hnána dál než Triumph. Kdo nespěchá a chce se scramblerem zdolávat i hrubší cesty, měl by se blíže podívat na Scram 411. TVS Ronin zůstává až do konce naší cesty exotem v týmu, nejen co se týče značky, ale i jízdního výkonu. Aby si člověk užil jízdu na Roninu, musí se na to rozhodně naladit. Jakmile však potlačíte touhu po rychlé nebo stojaté jízdě, začnete si užívat pohodlí a stoickou suverenitu tohoto motocyklu. Bez ohledu na to, jaké překážky vám cesta postaví do cesty, s TVS Ronin projedete bezstarostně a nikdy se necítíte stresovaní nebo přetížení. To je velké plus zejména pro méně zkušené jezdce. Navíc je Ronin tak cenově dostupný, že si tento motocykl mohou snadno dovolit i mladí lidé.