Test MV Agusta Superveloce 1000 Serie Oro

Jezero Lago di Varese, nacházející se v Lombardii na severu Itálie, je skutečným rájem pro motorkáře. Malebná krajina, zatáčky a úchvatné výhledy činí tuto oblast nezbytnou destinací. Od 90. let jsou zde přímo na břehu jezera vyráběna také umělecká díla od MV Agusta. Právě zde začíná i moje jízda na Superveloce 1000 Serie Oro. Testovací trasa vede podél břehu jezera Orta a dále na Monte Mottarone, kterou jsem pro vás zaznamenal na Calimoto.

Monte Mottarone se majestátně tyčí mezi Lago Maggiore a jezerem Orta. S výškou 1 491 metrů nabízí jeden z nejlepších výhledů v celé oblasti. Za jasnějších dnů, než byl náš testovací den, lze z jeho vrcholu vidět až k čtyřtisícovkám Alp na severu a rozprostírající se Pádskou nížinu na jihu a vede až na vrchol asfaltová cesta. Vine se v nesčetných zatáčkách nahoru po hoře a nabízí přitom stále znovu působivé výhledy na okolní krajinu. Trasa je rozmanitá a vyžaduje jak od jezdce, tak od stroje hodně. Serpentiny a ostré zatáčky sice nenabízejí ideální prostředí pro využití silných stránek MV Agusta Superveloce 1000 Serie Oro, ale poskytují příležitost odhalit, zda se tento noblesní stroj dokáže dobře pohybovat i v běžném provozu.

MV Agusta Superveloce 1000 Serie Oro není jen motocykl, je to sen na dvou kolech. Už při prvním pohledu má člověk pocit: Tady MV Agusta vytvořila něco opravdu zvláštního. Winglets, které jsou jinak někdy připojeny bez lásky, jsou integrální součástí designu. V rozhovoru s hlavním designérem Stephanem Zachem jsem se ho zeptal na zvláštní formální jazyk, který mi připomíná letectví. Odpověděl, že tuto asociaci slyší často, ale při vývoji projektu se vlastně ohlížel na bohatou historii MV Agusty, zejména na éru Tamburiniho. Zdůrazňuje, že winglets, které dominují vozidlu, nejsou jen trendem, ale mají v tomto motocyklu také velmi jasný úkol. Při procházení historických knih MV Agusta našel inspiraci v modelech GP500, které již v 70. letech používaly winglets, i když jen na dvě kola ve Spa. Poté musely první winglets v historii závodů ustoupit, protože motory nebyly dostatečně silné.

Zde bych chtěl předem poznamenat, že Horvath již napsal velmi přehlednou představovací zprávu o Superveloce 1000 Serie Oro, na kterou tímto odkazuji. V následujících řádcích se chci zaměřit na jízdní vlastnosti v praxi na venkovských silnicích. Z úcty, respektu a nedostatečných finančních prostředků v případě potřeby jsem se ve srovnání s potenciálem Superveloce 1000 pohyboval v pomalém tempu. Na veřejných silnicích se taková raketa stejně nedá jezdit na hranici možností. Následuje tedy test v běžném provozu.

Polopasivní podvozek Öhlins je také u modelu Superveloce 1000 Serie Oro skutečnou básní. Nastavení probíhá v zásadě analogicky ke čtyřem jízdním režimům. V režimu Custom lze pak všechny parametry individuálně přizpůsobit, pokud by člověk nebyl s přednastaveními spokojen. Na okreskách podél naší trasy jsem byl s režimem Sport vždy dobře obsloužen. Superveloce Mille nabízí neuvěřitelně přímý pocit z předního kola. Máte pocit, že jste jedno se silnicí. Zároveň máte díky elektronice v každé situaci více zbytkového komfortu než u běžně nastavitelných podvozků, jako je tomu u modelu Superveloce 800 S, který jsem měl možnost řídit předchozí den jako přípravu.

Jízdní režimy – Rain, Sport, Race a Custom – nenechávají žádná přání nesplněná. Režim Rain zajišťuje jemnou a bezpečnou jízdu za deště, zatímco režim Sport nabízí dokonalou rovnováhu mezi výkonem a pohodlím. V režimu Race ukazuje Superveloce svůj plný potenciál. V praxi je ideální režim Sport, reakce pedálu v režimu Race patří spíše na závodní trať. Na spojovacím úseku na tangenciální dálnici mě to ale přece jen popadne: Od 150 km/h začíná skutečná zábava. Motocykl se cítí neuvěřitelně stabilní a vzduchový polštář na hrudi vás doslova nese. Sportovní jízdní pozice vyvolává chuť na rychlost, zejména na zatáčkovitých úsecích autostrady. Cítíte, že tento motocykl byl postaven pro vysoké rychlosti. Testovací jezdec, který mě vede Lombardií, mi při obědě prozradí, že na oválu v Nardu při rychlosti 305 km/h sundal levou ruku z řídítek a poslal produktovému manažerovi fotografii. Stabilita je tedy u MV Agusta brána vážně.

Zvláštním vrcholem je přizpůsobitelná kyvná vidlice na MV Agusta Superveloce Serie 1000 Oro. Lze využít dvě různé polohy, buď pro větší tlak na přední kolo a tím lepší kontrolu nad přední částí, nebo pro větší tlak na zadní kolo a tím lepší trakci při zrychlování. Obě nastavení lze přizpůsobit během několika minut pomocí otočné hliníkové desky vlevo na motocyklu.

Abychom se vyhnuli přílišné chvále, rád bych upozornil i na slabiny MV. Za prvé, vývoj tepla při nízkých rychlostech není zanedbatelný, a za druhé, poloměr otáčení, jako u všech MV Agusta s výjimkou Enduro Veloce, je srovnatelný s poloměrem středně velkého zájezdového autobusu. Okouzlující krásné sedlo z Alcantary a kůže s prošívanými švy, na kterém jsem měl tu čest sedět, přesvědčuje spíše svou kvalitní optikou než komfortem vhodným pro dlouhé trasy.

Jedna věc hned na začátek: Superveloce 1000 Serie Oro splňuje „pouze“ normu Euro 5 a nikoli ještě přísnější normu Euro 5+. Přesto je neuvěřitelné, jak osvobozeně může speciálně pro 1000ccm vyvinutý titanový výfukový systém od specialisty Akrapovič předvést svůj nádherný zvuk. Při nízkých otáčkách posloucháte mohutné praskání, které se uprostřed rozvine do výrazného vibrata a v 5ciferném rozsahu vyvrcholí melodickým křikem.

Analog k optickému podkladu lze také zažít tlak v sedle, který přináší čtyřválcový agregát. Síly je vždy dostatek, mechanické zvuky jsou téměř neznatelné. V extrémně úzkých prudkých zatáčkách, jako jsou ty na Mottarone, je však třeba mít trochu trpělivosti, než se řadový čtyřválec zvedne z nízkých otáček, i když je zařazen první rychlostní stupeň. Ale pak to jede! Digitální otáčkoměr rychle stoupá a díky 16 radiálním titanovým ventilům a DLC-potaženým vačkám se tah stává stále vehementnějším. Nad 10 000 otáček se pak rozhoří ohňostroj, který je i v době všudypřítomných V4-agregátů dechberoucí a vrcholí až při 14 000 otáčkách.

Motorelektronika je na nejnovější úrovni. Osmistupňová kontrola trakce samozřejmě pracuje v závislosti na úhlu náklonu, reakce pedálu přes ride-by-wire je čistě nastavená. Vyzkoušení Launch Control jsem považoval za svatokrádež. To by měli vyzkoušet sami šťastní majitelé. Překvapivé: Superveloce 1000 má intuitivně ovladatelný tempomat na palubě.

Brzdový systém od Brembo je naprosto špičkový. Přední kotouče o průměru 320 mm a radiálně montované třmeny Stylema zajišťují silný a přesný brzdný účinek. Zde výkon přesně odpovídá účelu tohoto vysokorychlostního silničního sportovního motocyklu. Jako referenci z automobilového světa má MV Agusta na mysli Porsche GT3. Neuvěřitelně rychlé vozidlo s použitelným zbytkem praktického využití. Speciálně pro Superveloce vyvinutá verze pneumatiky Pirelli Diablo Supercorsa SP V4 s červeným pruhem na boku dodává motocyklu další vizuální přitažlivost.