Honda VFR800X Crossrunner 2011 - Naked Bike od Hondy

Je těžké uvěřit, že můj první kontakt s Hondou Crossrunner je již před 14 lety. V dubnu 2011 jsem přistál na Mallorce s rozporuplnými očekáváními. První tiskové fotografie mě přiměly k skepsi – nový koncept Hondy na papíře vypadal trochu neohrabaně a těžkopádně. Ale jak to v životě bývá: První dojem klame. Když jsem pak motorku spatřil na parkovišti našeho základního tábora v mediteránním ranním slunci, vše vypadalo jinak. Štíhlejší, elegantnější, harmonické. Pouze z šikmého úhlu zepředu si optika vyžadovala zvykání – cena za to, že designéři museli do tohoto nového crossoverového konceptu umístit skutečný V4 motor.

Honda tehdy zvolila pragmatický přístup. Žádné marketingové klišé, žádná legendární historie modelu, na kterou by se dalo odkazovat – pouze výsledek střízlivého průzkumu trhu. Mělo to být jednoduše motocykl, který pokryje mnoho účelů najednou. Univerzál pro ty, kteří nemají luxus mít pro každou příležitost jinou motorku v garáži. Tato upřímnost na mě už tehdy zapůsobila.

Co mě však nejen ohromilo, ale přímo překvapilo, byl motor. Tento V4, na papíře s nevýraznými 102 koňmi, se na klikatých silnicích Mallorcy vyklubal jako emocionální vrchol. Dojemně řval v horských krajinách s rozsahem otáček od spodních až po závratných 12.000 ot./min. V kategorii vozidel, kde se převážně setkáváme s jednoválci nebo dvouválci, tento kultivovaný čtyřválec zcela vybočoval z řady – v tom nejlepším smyslu.

Co mi z toho testu zůstalo v paměti dodnes, byla pozoruhodná rovnováha motorky. Inženýři Hondy tehdy provedli 120 testů ve větrném tunelu a strávili nespočet hodin laděním podvozku a ergonomie. Výsledek přesvědčil: Crossrunner nebyl ani vratký, ani těžkopádný, ale přesně v té zlaté střední cestě, která dodává důvěru a zkušeným jezdcům rychlost.

Projížděli jsme hodiny po rozmanitých silnicích Mallorcy – skrze úzké vesnice, po klikatých horských průsmycích, podél pobřeží. Crossrunner všude zanechal suverénní dojem. Kombinovaný brzdový systém s ABS, odpružení dobře vyladěné pro evropské podmínky, ovladatelná jízdní pozice – to vše dalo pocit, že jedete na promyšlené, vyvážené motorce. Ne spektakulární, ale solidní a ve všech situacích spolehlivé.

Samozřejmě byly i kritické body: Otáčkoměr byl za slunečního svitu špatně čitelný, předpětí zadního odpružení se dalo nastavit jen obtížně pomocí hákového klíče, a po delších trasách byl cítit trochu úzký úhel kolen. Ale všechny tyto drobnosti nemohly pokazit pozitivní celkový dojem: Honda vytvořila všestranného univerzála, který dovedně obsadil svou niši mezi sportem, touringem a každodenním použitím.

Když jsem nedávno opět narazil na fotografie z mého tehdejšího testu na Mallorce, položil jsem si otázku: Co se vlastně stalo s Crossrunnerem? Jak si vedla v průběhu let? Abych našel odpovědi, ponořil jsem se hluboko do naší online komunity – a byl jsem překvapen, kolik věrných fanoušků má tento podceňovaný motocykl dodnes.

Konsenzus, který se objevuje v komentářích, je stálost první generace (2011-2014). "Moje Crossrunner má teď najeto 120 000 km a stále běží jako první den," píše jeden majitel na fóru 1000PS. Zdá se, že V4 motor je téměř nezničitelný, což vzhledem k jeho původu z osvědčené VFR800 nepřekvapuje. Poškození motoru je prakticky neznámé, pokud jsou dodržovány předepsané intervaly údržby.

Je zajímavé, že mnoho majitelů si své Crossrunnery ponechalo po mnoho let – což je znakem toho, že koncept skutečně fungoval. Tato všestrannost, spojená s proslulou spolehlivostí Hondy, modelu získala věrnou základnu fanoušků.

Facelift zavedený v roce 2015 (často označovaný jako druhá generace) přinesl několik významných vylepšení: vyšší výkon (129 místo 102 koní), vylepšený podvozek, lepší ergonomii a modernější vzhled. Mnoho členů komunity tento update považuje za úspěšnou evoluci, která zachovala původní silné stránky a odstranila slabiny.

Co se týče slabin: Jaké problémy se objevily během 14 let praktického používání? Konsenzus z různých fór a odborných zpráv nabízí převážně pozitivní obraz, ale také odhaluje několik typických slabin, které by potenciální kupci ojetin měli znát.

U první generace (2011-2014) majitelé občas hlásí problémy se statorem, částí alternátoru, která se stará o napájení. Raným příznakem je postupně slábnoucí baterie. Oprava není přehnaně složitá, ale vyžaduje několik hodin práce – a měla by být provedena při prvních známkách potíží.

Další zvláštnost, která mi tehdy unikla, ale dlouhodobí majitelé ji často zmiňují, se týká VTEC systému motoru. Tento systém přepíná při zhruba 7.000 ot./min z dvou na čtyři ventily na válec, což vede k výraznému nárůstu výkonu. Někteří jezdci tento přechod v běžném provozu vnímají jako náhlý. V komunitě se vyvinula řada "změkčovacích" řešení, od jednoduchých úprav vstřikování po speciální mappingové úpravy.

Brzdy byly v prvních letech často kritizovány – ne kvůli nedostatku brzdné síly, ale kvůli propojení CBS (Combined Braking System), které někteří jezdci považovali za příliš dominantní. Honda toto zpětnou vazbu zohlednila při pozdějších úpravách modelu a jemněji nastavila jeho ladění.

Co se týče údržby, Crossrunner je typický produkt Hondy: spolehlivý, ale s některými konstrukčními zvláštnostmi. Kontrola ventilové vůle každých 24.000 km je časově náročná a tedy relativně drahá – ale někteří majitelé ji kvůli extrémně dlouhé životnosti ventilů a jejich sedel někdy vynechávají nebo provádějí v delších intervalech.

Kdo dnes chce pořídit použitou Crossrunner, najde zajímavou nabídku. První generace (2011-2014) se stala cenově dostupným tajným tipem. Udržované kusy s nájezdem 50.000–80.000 km jsou k dostání od zhruba 5.000 eur – atraktivní cena za tak všestrannou a spolehlivou motorku. Druhá generace (od 2015) si svou hodnotu drží výrazně lépe; ceny zde začínají kolem 7.500 eur a pro novější modely s nízkým nájezdem mohou dosahovat až 10.000 eur.

Dostupnost je celkově dobrá. Pohled do inzerátů ukazuje, že zvláště dobře udržované exempláře s kompletní servisní historií a několika málo předchozími majiteli se často rychle prodávají.

Na co byste si měli dát při koupi pozor? Kromě obvyklých podezřelých (servisní historie, stav opotřebení řetězu, pneumatik a brzd) existuje několik specifických kontrolních bodů pro model. U první generace byste měli zkontrolovat stav statoru – nejlépe testem baterie při běžícím motoru. U systému VTEC je důležité, aby přechod při zhruba 7.000 ot./min byl plynulý.

Dalším důležitým aspektem je kontrola zadního tlumiče. Při vyšších nájezdech může docházet ke ztrátě oleje. Také úzký úhel kolen, který jsem kritizoval již v původním testu, je bod, který by potenciální kupci měli rozhodně vyzkoušet při delší zkušební jízdě – zvláště vyšší jezdci zde mohou mít problémy.

Když se dnes, 14 let po mém prvním setkání s Hondou Crossrunner, ohlédnu zpět, jsem ohromen prozíravostí vývojářů Hondy. To, co se tehdy zdálo jako podivný hybrid mezi zavedenými kategoriemi, se ukázalo jako vizionářské. Dnes lze "Crossover" motocykly nalézt ve všech třídách objemu – Kawasaki Versys, Yamaha Tracer série nebo i BMW F 900 XR následují v zásadě stejný koncept, který Honda s Crossrunnerem zavedla.

Co dělá Hondu i dnes výjimečnou, je její charakteristický V4 motor v třídě vozidel, která je jinak dominována řadovými a V2 motory. Tento motor poskytuje jezdecký zážitek, který mnoho současných modelů s jejich na efektivitu a emise optimalizovanými pohony už nemůže nabídnout.

Z dnešního pohledu bych Crossrunner doporučil těm, kteří hledají všestrannou, spolehlivou motorku pro každodenní použití, aniž by se vzdali charakteru a emocionálního jezdeckého zážitku. Zvláště druhá generace nabízí se svým vylepšeným výkonem a zdokonaleným podvozkem celkový balíček, který se nemusí schovávat ani v porovnání se současnými modely.

Zkušenosti komunity v podstatě potvrzují mé tehdejší hodnocení: Crossrunner není motorka pro extrémisty – ani pro nadšence do závodních tratí, ani pro offroadové dobrodruhy. Je to motorka pro každodenní použití, pro víkendové výlety, pro dovolenou s bagáží. A právě v tomto všestranném spektru použití stále dnes exceluje.

Když si vzpomenu na svůj test na Mallorce, zvlášť si vzpomínám na ten moment, kdy jsem poprvé vyhnal V4 do vysokých otáček a zároveň zažil ovladatelnost podvozku v úzkých serpentinách – tento kontrast mezi sportovním pohonem a komfortní, ovladatelnou jízdní pozicí činil Crossrunner tak přitažlivým. A právě tato přitažlivost se zdá být dodnes neporušená, jak dokazují mnohé nadšené zprávy majitelů.

Crossrunner možná nikdy nedosáhl kultovního statusu jako Africa Twin nebo Fireblade. Ale osvědčil se jako to, co Honda tehdy slibovala: Spolehlivý, všestranný společník pro každodenní život – s tím extra charakterem, který dělá rozdíl mezi pouhým dopravním prostředkem a motorkou, kterou i po letech stále jezdíte s radostí.