KTM 690 Duke 2012

Už je to více než 13 let, co mě KTM vyslala na svižnou horskou trasu na Gran Canarii. Slunce pálilo z nebe, asfalt byl drsný a zatáčky jakoby nikdy neměly skončit. Ideální podmínky pro důkladné testování tehdy zcela nově koncipované 690 Duke. Byl to okamžik, kdy KTM učinila odvážný krok: do té doby divoká Duke měla dospět, aniž by ztratila svou rebelskost. Balancování na tenké hraně, které bylo tehdy plné očekávání.

Vzpomínám si přesně na svůj první dojem. Místo radikálního supermota jsem se najednou ocitl na naked biku – nižší, přístupnější, s úplně jinou geometrií. Srdcem ale zůstal fenomenální LC4 jednoválec, jen teď se objevil v civilizovanější podobě. 70 koní, 70 Nm – nebo, jak se později ukázalo, skutečně 74 koní a 78 Nm na zkušebním stavu. Skromnost zřejmě byla ctností prospektových spisovatelů z Mattighofenu.

Vzpomínka na ty první kilometry je po všech těch letech stále živá. Způsob, jakým Duke vjížděla do zatáček, okamžitá reakce na plyn, která nemohla být přímější, a na jednoválec překvapivě kultivované chování. Tehdy jsem napsal, že tento motor je „jako z jiného světa" – prohlášení, které bych i dnes podepsal.

Co se stalo s Duke, která tehdy prošla kompletní přeměnou? Osvědčila se strategie KTM učinit Duke přístupnější širší veřejnosti? Je čas se ohlédnout zpět – a zejména se podívat na dlouhodobé zkušenosti komunity s touto výjimečnou Rakušankou.

Kdo sleduje vývoj řady KTM Duke, ví: Generace z roku 2012 znamenala kompletní nový začátek. Zatímco všechny předchozí modely byly v podstatě supermota s silničními pneumatikami, KTM se s novou 690 Duke odvážila na výrazný krok směrem k naked biku. Sedací pozice se stala vhodnější pro cestování, výška sedla byla snížena a poprvé bylo použito ABS.

Největším překvapením byla tehdy však cena. Nová Duke byla neuvěřitelně o 20 % levnější než její předchůdce – a to i přes znamenité vylepšení elektroniky a motoru. Úspory však byly provedeny na podvozku, který již nenabízel možnosti nastavení, a na některých detailech, jako je zadní rám, který byl nyní tvořen dvěma hliníkovými odlitky namísto složité konstrukce.

Moje tehdejší analýza nákladů a přínosů byla přesto jednoznačně pozitivní: "Motor je určitě o 5 % lepší, s šasi a sedací pozicí mohu opravdu dobře žít, podvozek je však minimálně o 20 % horší. To stále stačí na to, aby japonské střední třídy snadno strčila do kapsy." Hodnocení, které bych nyní s moudrostí času a zpětnou vazbou od tisíců jezdců na Duke chtěl znovu posoudit.

Nahlédnutí do zkušeností majitelů Duke během let odhaluje podrobný obraz silných a slabých stránek tohoto výjimečného motocyklu. Komunita se v jednom bodě pozoruhodně shoduje: Motor LC4 je i z dnešního pohledu technickým mistrovským dílem. Na fórech se nachází nespočet zpráv od majitelů, kteří na své Duke najezdili přes 50 000 kilometrů, aniž by zažili významné problémy s motorem.

Opakujícím se tématem v těchto zkušenostech je mimořádná charakteristika jednoválce. "Žádný jiný jednoválec nenabízí tuto kombinaci točivého momentu a vysokootáčkového výkonu," píše uživatel na fóru 1000PS.at. Tento jednoválec je obzvláště ceněn pro svůj neobvykle široký rozsah použití – ať už jde o pohodové křižování nebo sportovní jízdu na venkovských silnicích. Dojem, který jsem měl již tehdy, se zjevně v průběhu let potvrdil.

Zajímavé je, že dlouhodobí majitelé hlásí, že se Duke s přibývajícími roky dokonce zlepšuje. Fenomén, který se často diskutuje na YouTube kanálech. Zdá se, že motor se přes prvních 10 000 kilometrů doslova "rozjíždí" a poté běží ještě plynuleji a kultivovaněji. Nicméně, ne všechno je ve světě Duke růžové. Úspory na podvozku, které jsem kritizoval již v původním testu, se skutečně ukazují jako dlouhodobá slabina. Mnoho jezdců po několika letech vyměnilo standardní pružinové prvky za kvalitnější komponenty.

Detailní pohled na zkušenosti uživatelů odhaluje několik typických slabin, které se v průběhu let vykrystalizovaly. Nicméně, je pozoruhodné, že seznam závažných problémů je překvapivě krátký – což svědčí o solidní konstrukci Duke.

Nejčastěji zmiňovaným problémem je skutečně elektrika – konkrétně alternátor. Na několika fórech a v komentářích na YouTube se objevují zprávy o poruchách, které se obvykle objevují mezi 30 000 a 50 000 kilometry. Naštěstí výměna není příliš komplikovaná, ale je spojena s náklady kolem 350-400 eur.

Dalším kritickým bodem, který se v dlouhodobých zprávách opakovaně objevuje, je převodovka. Mé tehdejší pozorování, že převodovka nepracuje tak přesně jako u předchozích modelů, se v komunitních zprávách plně potvrzuje. Zejména při vyšších nájezdech se objevují občasné problémy s chybným zařazením a neutrálem. Efektivním řešením se zdá být pravidelná výměna oleje – ideálně každých 5 000 kilometrů místo KTM doporučených 10 000 kilometrů.

Také typické: Hra spojky se relativně rychle mění a musí být častěji upravována než u jiných motocyklů. Malá nepříjemnost, kterou však lze snadno vyřešit. I pro méně technicky zdatné jezdce je to záležitost několika minut.

Co se týče spotřeby, dlouhodobé zkušenosti ukazují zajímavý vývoj. Zatímco jsem tehdy uváděl 3,5-4 litry na 100 kilometrů, zdá se, že se hodnota u mnoha jezdců s přibývajícím věkem motocyklu dokonce zlepšuje.

Duke z roku 2012 znamenala začátek nové éry, ale KTM na těchto vavřínech neusnula. V následujících letech dostávala 690 Duke pravidelné aktualizace, přičemž zvláště vynikají úpravy z let 2016 a 2019.

Verze z roku 2016 přinesla významná zlepšení motoru, který nyní díky dvěma vyvažovacím hřídelům běžel ještě hladčeji a zároveň byl posílen na 73 koní (oficiálně) resp. přes 75 koní (reálně). Elektronika byla také výrazně vylepšena: součástí výbavy se stala trakční kontrola, různé jízdní režimy a vylepšené ABS. Ze zkušeností vyplývá, že mnoho majitelů tuto verzi považuje za ideální kompromis mezi původním charakterem a moderní technikou.

V roce 2019 následovala poslední větší aktualizace 690 Duke, než byla později doplněna modely 790 a 890 Duke s dvouválcovými motory. Přepracovaná elektronika a ještě lepší kultivovanost jízdy přesvědčily, i když někteří puristé postrádali dřívější syrovost jednoválce.

V komentářích pod našimi videi je zřejmé, že mnoho nadšenců Duke považuje zvláště modely z let 2016–2018 za nejvyváženější verzi 690 Duke. Zdá se, že zde KTM našla ideální rovnováhu mezi použitelností v každodenním provozu a původním divokým charakterem Duke.

Cenový vývoj 690 Duke v průběhu let odráží její status moderní klasiky. Zejména modely z let 2012-2015 se ukázaly jako pozoruhodně stabilní v hodnotě. Zatímco mnoho motocyklů v této věkové kategorii výrazně ztrácí na hodnotě, raná 690 Duke si drží hodnotu pozoruhodně dobře.

Na současném trhu s ojetinami se dobře udržované exempláře z roku 2012 pohybují v rozmezí 4 000 až 5 000 eur – v závislosti na stavu a počtu najetých kilometrů. To odpovídá přibližně 50-60 procentům původní pořizovací ceny, což je pro více než 10 let starý motocykl pozoruhodné udržení hodnoty. Vyhledávanější modely z let 2016-2018 s vyvažovacími hřídeli stojí obvykle mezi 5 500 a 7 000 eur.

Zvláště žádané jsou exempláře s dokumentovanou historií údržby a mírným nájezdem pod 30 000 kilometrů.

Na co byste se měli zaměřit při koupi ojeté 690 Duke? Komunita se shoduje: Stav údržby je důležitější než vzhled. Pravidelná výměna oleje a dodržování inspekčních intervalů jsou klíčové pro dlouhou životnost. Podrobná historie údržby má tedy cenu zlata.

Doporučuje se také věnovat pozornost úpravám. Mnoho Dukes bylo během svého života modifikováno – ať už s výfukovými systémy Akrapovic, vylepšeným podvozkem nebo ergonomickými úpravami. Takové změny mohou hodnotu buď zvýšit, nebo snížit, v závislosti na kvalitě a typu úprav.

Je dobré se vyhnout exemplářům s nečistými elektronickými úpravami nebo známkami stuntování – což není neobvyklý osud pro agilní Duke.

Když jsem v roce 2012 na Gran Canarii testoval 690 Duke, stála na začátku nové éry. KTM se odvážila udělat krok ke zpřístupnění nika motocyklu širšímu publiku, aniž by ztratila jeho charakter. Mé tehdejší hodnocení bylo pozitivní, i když s určitými výhradami ohledně zjednodušeného podvozku.

Dnes, o více než deset let později, se příběh Duke 690 ukázal jako úspěšný. Strategie zpřístupnit motocykl se osvědčila – KTM dokázala výrazně zvýšit prodej a učinit z Duke pevnou součást střední třídy. Zároveň zůstal stroj věrný svému charakteru dost na to, aby udržel i několik zarytých fanoušků Duke.

Zprávy z komunity potvrzují mnoho z toho, co jsem tehdy zažil. Motor LC4 zůstává klenotem – rebelský, charakteristický a přesto překvapivě vhodný pro každodenní použití. Slabiny podvozku se také potvrdily, ale lze je s přiměřeným úsilím napravit.

Co mě osobně překvapuje, je dlouhověkost a spolehlivost tohoto konceptu. Jednoválce této výkonnostní třídy byly dlouho považovány za problematické při dlouhodobém provozu, ale Duke většinu těchto předsudků vyvrátil. Solidní konstrukce, v kombinaci s neustálým vývojem, vytvořila motocykl, který je i dnes relevantní.

Pro koho je tedy 690 Duke i dnes tou správnou volbou? Kdo hledá charakteristický, lehký naked bike s přímou odezvou na plyn a vynikající ovladatelností, bude s ní stále spokojen. Zvláště pro jezdce, kteří hledají něco výjimečného a jsou ochotni přijmout menší kompromisy v pohodlí a kultivovanosti, zůstává 690 Duke mimořádně lákavou volbou.

Současně je třeba uznat, že novější dvouválcové Dukes jsou v mnoha oblastech lepší – běží kultivovaněji, nabízejí více výkonu a modernější elektroniku. Co však nemohou nabídnout, je ta zvláštní bezprostřednost a jedinečný charakter velkého jednoválce.

Po všech těch letech a tisících kilometrů, které jezdci Duke po celém světě s tímto motocyklem absolvovali, zůstává jasný obraz: 690 Duke možná dospěla, ale svou rebelskost nikdy neztratila. A právě to z ní dělá i dnes výjimečný motocykl v čím dál více homogenním světě motocyklů.