Segment sportovních motorek střední třídy je aktivnější než kdy dřív a mezi modely, které vzbudily největší zájem, patří Ducati Panigale V2 a nová Yamaha R9. Na papíře představují velmi podobné koncepty: sportovní motorky, které nabízejí výkon hodný závodní trati, aniž by se vzdaly minimálního komfortu pro každodenní jízdu. Když však na ně nasednete a začnete najíždět kilometry, rozdíly mezi nimi jsou zřetelnější, než se na první pohled zdá.
Ducati navrhla Panigale V2 jako čistý supersport, dědictví silně ovlivněné závodní tradicí. Její design, technická konfigurace a charakter jsou zaměřeny na poskytování sportovních pocitů za všech okolností, aniž by byla tak extrémní nebo radikální jako Panigale V4. Srdcem této motorky je dvouválcový L-motor, s kompaktním designem, který umožňuje extrémně lehký monokokový rám. Yamaha se naopak snaží zaplnit mezeru na trhu po ukončení modelu R6. R9 se pozicuje jako logičtější alternativa pro ty, kteří hledají sportovní motorku použitelnou i na silnici. Její tříválcový motor, známý a spolehlivý, pochází přímo z MT-09, ale je upraven pro radikálnější přístup, aniž by ztratil svou všestrannost.
První velký rozdíl mezi nimi je v koncepci motoru. Ducati sází na známý V2 z předchozí Panigale V2, který však prošel lehkými úpravami, aby vyhověl nové normě Euro 5+. Navzdory těmto omezením si motor zachovává svůj výrazný charakter a stále nabízí pozoruhodný výkon. Překvapuje však nízká brzdná účinnost motoru, i v jeho maximální konfiguraci, což může ovlivnit vjezd do zatáčky, pokud není dobře řízeno řazení. Yamaha naopak využívá tříválcový motor z MT-09, který vyniká svou hladkostí a plnou odezvou již od nízkých otáček. Do 6 000 ot./min. nabízí R9 větší tah než Panigale V2, i když od tohoto bodu se rozdíly snižují a oba motory trpí jistým nedostatkem vrcholného výkonu, což je důsledek omezení daných normou Euro 5+.
Jasný rozdíl je také v reakci plynu. Tříválcový motor Yamahy reaguje okamžitě a poskytuje pocit přímého spojení se zadním kolem. To nejen zlepšuje kontrolu při přidávání plynu, ale také usnadňuje dávkování v situacích, kdy přilnavost není optimální. V2 od Ducati, ačkoli je progresivní a efektivní, potřebuje malý časový odstup před tím, než dodá plný točivý moment, což nutí jezdce předvídat o něco více v řízení plynu.