Kawasaki Z1000 2014 Fascinace

Existují motorky, které se na první pohled jeví jako jasní vítězové. Perfektní výkonové parametry, nejmodernější technologie, rychlé časy na okruhu – to jsou aspekty, díky kterým se mnohé modely katapultují do srdcí fanoušků. A pak jsou tu motorky jako Kawasaki Z1000. Stroj, který se neprosazuje high-tech vychytávkami nebo rekordními časy na trati, ale díky nefalšované, syrové mechanické přítomnosti, která i po deseti letech dělá dojem.

V roce 2014 se Z1000 ocitla v brutálním konkurenčním prostředí. KTM se postarala o rozruch s nově vyvinutým modelem 1290 Super Duke R, BMW uvedlo S1000R, přesnou mašinu, která byla pro mnohé etalonem v segmentu naháčů. Mezi nimi Kawasaki se svou Z1000. Žádný zázrak lehké konstrukce, žádná kontrola trakce, žádný elektronický přetlak – místo toho mohutný řadový čtyřválec, design jako z anime filmu a vystupování, které se nacházelo někde mezi „agresivním“ a „drsným“. Z1000 nebyla nejrychlejší, ani technicky nejpokročilejší, ani nejsilnější naháč své doby. Ale možná byla ta nejupřímnější.

Když jsme tehdy viděli Z1000 na veletrhu v Miláně, stála tak trochu ve stínu evropských hyper-naháčů. Super Duke R se svým brutálním V2, S1000R s jízdní dynamikou šitou na míru dokonalosti – vedle těchto strojů působila Z1000 skoro jako outsider. A přesto měla přitažlivost, kterou člověk pochopil až po otočení klíčkem a prvních metrech na ní.

Tehdejší jízdní dojmy od 1000PS byly jasné: „Mohl jsem sáhnout po Super Duke R, Daytona byla také připravena, stejně jako Fireblade – ale já chtěl prostě jen jezdit na motorce.“ Tato věta dokonale vystihla podstatu Z1000. Nebyla to motorka pro statistiky, ale pro pocit. Její řadový čtyřválec s objemem 1043 ccm nebyl brutální high-performance motor, ale agregát, který pracoval s neochvějnou suverenitou. Výkonová křivka byla lineární, ale ne nudná. Setrvačnost byla znatelná, dávala motoru mechanickou přítomnost, která mnoha moderním agregátům dnes chybí.

Na silnici se Z1000 ukázala jako nezaměnitelný stroj. Nikdy nepůsobila hekticky nebo přehnaně sportovně. Kdo ovládal plyn s rozvahou, byl odměněn jemným, ale rozhodným výkonem. Kdo jí kroutil kabel, zažil nespoutanou sílu, která díky absenci elektronických zásahů zůstávala zcela nezkreslená.

Sedačka nebyla nejpohodlnější, ale seděla k charakteru motorky. Široká řídítka, kompaktní záď, agresivní přední část – Z1000 zprostředkovávala pocit syrové mechaniky, který v době, kdy mezi jezdcem a strojem vstupuje stále více elektroniky, působí téměř nostalgicky. Ale nebyla to relikvie, nýbrž vědomé rozhodnutí pro motorkářský zážitek v jeho nejčistší podobě.

O deset let později je Z1000 stále na trhu s ojetinami a má věrnou základnu fanoušků, kteří ji stále obdivují. V motorkářských fórech a komunitních skupinách se často objevují zprávy od jezdců, kteří si tento stroj zamilovali i po 50 000 kilometrech. Mnozí chválí odolnost motoru. Spotřeba oleje? Skoro žádný problém. Problémy s elektronikou? Zřídkakdy. Kawasaki vytvořila s modelem Z1000 motor, který se nezaměřoval na senzace, ale na dlouhou životnost a charakter.

Ale ne vše je dokonalé. Chybějící ochrana proti větru, která byla v roce 2014 považována za součást zážitku z jízdy na naháči, je dnes některými majiteli vnímána jako skutečná slabina. Časy se změnily a mnoho moderních naháčů nabízí malé štítky nebo propracovanější aerodynamiku, které dělají jízdu po dálnici příjemnější. Z1000 naopak nutí svého jezdce kompenzovat každou rychlost nad 140 km/h skutečným fyzickým úsilím.

Dalším tématem je podvozek. Zatímco základní nastavení je solidní, objevují se dlouhodobě zprávy o poměrně tuhé pružině, která nevyhovuje všem jezdcům. Někteří majitelé mění tlumiče za kvalitnější komponenty, aby přizpůsobili jízdní vlastnosti svým potřebám.

Zajímavá je také diskuse o designu. Zatímco Z1000 tehdy polarizovala – někteří ji považovali za úchvatnou, jiní za příliš hravou – nyní se její vzhled zdá být uznávanou stylovou ikonou. Dnes, kdy mnoho motorek působí čistě a redukovaně, vyzařuje Z1000 se svým hranatým a futuristickým předkem zcela jedinečnou estetiku, která ji odlišuje od ostatních naháčů.

Kawasaki Z1000 z modelového roku není motorka pro technické nadšence, kteří chtějí to nejnovější z nejnovějšího. Nemá kontrolu trakce, semi-aktivní podvozek ani quickshifter. Ale má duši. Je to stroj pro jezdce, kteří chtějí cítit motorku, kteří ocení charakter silného řadového čtyřválce a nechtějí se skrývat za asistenčními systémy.

Na trhu s ojetinami je stále mnoho dobře zachovalých modelů a ceny jsou stabilní. Kdo si koupí Z1000, získá motorku, která se osvědčila – ale také takovou, která vyžaduje určitou úroveň jezdeckých schopností. Není vždy pohodlná, není vždy rozumná. Ale když s ní vyjedete na silnici, víte, že sedíte na skutečném stroji, který nedělá kompromisy. Při koupi se zlobíte na vysoké cenové úrovně na trhu. Pokud byste ji někdy prodávali, těšíte se z té samé vysoké cenové hladiny. Je neuvěřitelné, jaké částky se požadují za 10 let staré motorky. Tady je přehled v Gebrauchtbörse.

Pro nostalgiky, kteří hledají puristický naháč, je Z1000 jednou z posledních svého druhu. Pro moderní jezdce, kteří očekávají maximální komfort a elektronické pomocníky, by však mohla být příliš neohrabaná. Ale právě to je její kouzlo. Je to prohlášení na dvou kolech, připomínka doby, kdy motorka byla ještě přímá a nezkreslená.

A když otočíte klíčkem, nastartujete motor a ucítíte hluboké dunění čtyřválce, pak je jasné jedno: Některé věci nestárnou – jen zrají.